Decoupage a ostatní

bižu materiál

 

bižu materiál

 

materiál na bižu

 

 

e-shop,nápady,techniky

 

 

E- obchod

 

 

Internetový krámek pro kreativnítvoření

 

Výtvarné potřeby Kajka

 

DecuArt - australské papíry pro výtvarnou činnost

 

Vytvoř si svůj vlastní sen. Návody a popisy technik

 

 

Dílna a obchod výtvarné činnosti

 

 

Nechcete se v dnešním světě zbláznit? Začněte tvořit

 

vše pro tvoření

 

Nápady k tvoření

 

SVĚT RUČNÍCH PRACÍ

RSS

*BAJKY*

 

 

 

Bajky-Jiří Žáček

    Zvědavé velbloudě, pyšný kozel, duchapřítomná slepice, šťastní lenochodi, vorvaň, který měl náladu pod psa,chvástavý bobřík, negalantní býk a další tuzemská i exotická zvířata, oživlé věci, ale i bůh a ďábel . to jsou hrdinové bajek, historek a apokryfů o komice a tragice života, o vznešenosti a nízkosti, o pravdě a lži, moudrosti a pýše, lásce a nenávisti, nad nimiž se můžeme zasmát i zamyslet – a třeba v nich potkat sami sebe.

 

Pavián dostal každodenní záchvat zuřivosti. Jako obvykle začal bít ženu a řval na celý prales:

"Já tě zabiju, ty mrcho!"

"Pomóóóc!" ječela paviánka. "On mě zamorduje!"

"Necháš ji, surovče!" okřikl zuřivce kolemjdoucí šimpanz. "To se dělá, mlátit ženu, něžný kvítek naší touhy? Zasloužíš si dostat za vyučenou!" A vlepil paviánovi pár pohlavků.

"Tak ty mi budeš bít mého milovaného mužíčka?!" zaječela paviánka. "Ty obejdo, ty gaunere, ty vrahu!". Popadla bytelný klacek a lískla zkoprnělého šimpanze po hlavě. "To máš za to, že se montuješ mezi slušný opice, inteligente!"

Ubohý šimpanz v mrákotách pozoroval, jak si paviáni dali hubičku a zmizeli v korunách stromů, odkud se vzápětí ozvalo výskání a chichotání.

"Dobře mi tak," zabručel šimpanz. "Měl jsem vědět, že láska mívá různé podoby, a mohl jsem si ušetřit nakřáplou makovici!"

 

 

 

 

Malý velbloud byl velice zvědavý. Každou chvíli se nad něčím zahloubal.

"Tati," zeptal se, "je Země plochá, nebo kulatá?"

"Jak to mám vědět," odvětil mrzutě starý velbloud.

"A tati," ozval se zvídavý velbloudek vzápětí, "proč je mořská voda slaná?"

"To tedy vážně nevím, synku."

"A proč jsou velbloudi hrbatí?"

"Copak vím?!"

Po chvíli ticha velbloudí synek omluvně špitl:

"Tati, ty se zlobíš, že se tě pořád na něco vyptávám?"

"Ale kdepak, jen se ptej!" usmál se přívětivě starý velbloud. "Když se nebudeš ptát, nic se nedozvíš!"

 

 

 

"Přiveďte mi sem toho Ezopa!" rozhněval se lev, král zvířat. "Rozšiřuje o nás zvířatech, a zvlášť o mně, hanebné pomluvy!"

"Dovolte, Vaše veličenstvo," pravil učený slon,"abych vás zasvětil do specifiky žánru. V Ezopových bajkách sice vystupují zvířata, ale autor má na mysli lidi..."

"Takže on ten Ezop míří do vlastních řad?" ujistil se lev. "Kabrňák! Neměli bychom mu za to udělit říšské vyznamenání?"

"To nepůjde, Veličenstvo," zavrtěl hlavou slon.

"Ezop byl v Delfách odsouzen k smrti a rozsudek byl řádně vykonán."

"Jako vladař to chápu," zabručel lev, "ale kam to lidstvo spěje? Ty nejmoudřejší posílají na smrt a hlupáci se množí. To je totální popření zákona přírodního výběru! To nemůže dobře skončit..."

A zmožen svým nezvykle obšírným myšlenkovým pochodem si šel zdřímnout.

Že se nám z bajky vytratilo naučení? Tak si ho, vážení milovníci happy endů, vymyslete sami!

 

 

Na ostrově vládla idyla, ve větvích šplhali obezřetní lemurové, po zemi se proháněli odvážní blbouni a jedni ani druzí neměli žádné nepřátele.

Pak na pobřeží přistála loď a z ní vystoupili lidé. "Bacha na ně!" varovali lemuři blbouny. "Kdoví co jsou zač? Trocha opatrnosti nikdy neškodí!"

"Kuš, vy škarohlídi," vysmáli se jim blbouni. "Vždyť jsou to takoví bezbranní chudinkové, holátka, nemají ani dravčí zuby, ani pařáty. Copak nejsou roztomilí? Určitě s nimi bude legrace!"

A blbouni se rozeběhli k lidem a chtěli se s nimi kamarádit. To se ví, že lidé byli rádi. Dokonce zvali blbouny na hostiny, aby se lépe poznali a upevnili družbu. Ale popravdě řečeno, společné hodování blbounům příliš neprospívalo. Ubývalo jich čím dál víc, až nakonec vyhynul poslední a bylo po ptákách.

"Inu, byli to blbouni nejapní," řekli lidé, "a každý blboun je odsouzen k vyhynutí. Zvlášť když má takové chutné masíčko!"

Ale možná jsou pravdě blíž lemurové, kteří tvrdí, že blbouni nebyli vůbec žádní blbouni a měli jen jedinou chybu - nebyli dost opatrní při výběru svých kamarádů.

Posledni komentare
08.10.2008 14:08:51: smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}

 

 

 

 

Slunko bylo u samého západu a svatojánští broučci vstávali. Brouček měl dnes prvně letět svítit a všichni z toho měli velikou radost, tatínek s maminkou, Janinka, kmotříček s kmotřičkou i Beruška.

A tak letěli, vlevo kmotříček, vpravo tatínek a Brouček v prostředku. V lese uviděli hajného.

"Tatínku, copak, že ten hajný nespí?"¨_ "I on musí dávat pozor." _ "Načpak?" _ "Tady na les, aby jej lidé neukradli." _ "Tatínku, ti lidé kradou?" _ "I kradou a nic prý se nemají rádi."

A broučci letěli k městu, ze zahrady do zahrady, až doletěli na náměstí. Sedli si na kašnu, že si odpočinou. A tu Brouček vidí, že tam kdosi stojí zády o sloup opřený. Přes pás veliký roh a v ruce takové dlouhanánské kopí.

"Tatínku, vidíte, tamhle někdo stojí." _ "To je ponocný." _ "Ponocný? Copak tu dělá?" _ "Ponocuje. Dává pozor, aby se zloději nevloupali do domů a lidi neokradli. Vidíš, jaké má kopí? To na ty zloděje." _  "Tady ve městě také kradou?" _ "Ó, moc prý kradou, jak jen mohou" _ "Ale to já bych jim nesvítil." _ "Ale Broučku, když Pán Bůh chce, abychom jim svítili, tak my jim svítíme, ať kradou nebo nekradou."

A pak se broučci zase vznesli a svítili, a že bylo všude pěkně vidět, zloději kradli, až všecko ukradli: hajnému flintu, ponocnému roh a kopí, ukradli kašnu i kostel, i ten pěkný dům v zahradě ukradli, ukradli i les i město a nakonec i Broučkovu lucerničku. A že už nebylo co ukrást, zloději si dali pac a pusu, každý šel po svých a spali a spali a spali.

Krásně se jim to spalo.

Posledni komentare
20.11.2007 10:15:21: No to je moc pěkný příběh, přímo z reálného života.Škoda, že tam nestál někde taky kat, který by těm...

 

 

 

 

 

B L E C H A

Já jsem ještě věrnější než pes,

ale žádného vděku jsem se od člověka nedočkala.

 

 

 

 

 

L A Ň

Proč zrovna já mám za manžela

paroháče?!

 

 

 

 

 

R Y B K Y   V   A K V A R I U

Svět je hranatý, a co leží za ním,

nelze poznat.

 

 

 

 

 

V E L B L O U D

Cože, kůň? Stvořitel ho zpackal.

Vždyť nemá ani hrb!

 

 

 

 

 

Č Á P

Komíny? Ty se stavějí proto,

abychom my čápi měli kde hnízdit.

 

 

 

 

 

R A K

Zasekla se mi zpátečka!

 

 

 

 

 

K A P R   P Ř I   V Ý L O V U

Kluci, jedeme na výlet! Uspořádali

pro nás Vánce

 

 

 

 

 

Č E R N Á   O V C E

Mně nadávají negře.

 

 

 

 

 

B Í L Á   V R Á N A

A mně zas bílá svině!

 

 

 

 

O medvědovi,který znal nejlepší odpověď

                                                                                    

 

 

 

 

 

 

 

 

Medvěd se uložil k zimnímu spánku, ale ne a ne usnout a tak si z dlouhé chvíle četl v moudrých knihách, až ho ty dávka moudra konečně uspaly.

Když se zjara probudil a vylezl z brlohu, pravil sám k sobě:

"Nejlepší odpověď na každou otázku je ano! Usmívej se na svět a svět se bude usmívat na tebe! Ať žije nový život!"

Chodil lesem a na všechny se usmíval, každého zdvořile pozdravil, s každým pohovořil o počasí, všechny pochválil, jak jim to sluší a jaké mají roztomilé dětičky, a když ještě přidal laskavou anekdotu nebo veselou historku z natáčení, všichni žasli, jak se ten starý bručoun změnil, jak je galantní a uznalý, jaký má vytříbený vkus a společenské chování.

A medvěd pokaždé dodal:

"Přátelé, nejlepší odpověď na každou otázku je ano!"

Až si dva rozpustilí zajíci řekli:

"Medvědovi šplouchá na maják! Což abychom si z něj trochu vystřelili?"

Utíkali za medvědem a začali si z něj utahovat:

"Medvěde, je to pravda, že jsi největší hlupák na světě?"

"Ano," broukl medvěd, který se nechtěl zpronevěřit svým zásadám.

"A že máš v hlavě místo mozku bobky?"

"Ano," zaskřípěl zuby medvěd.

"A že ti udělá ohromnou radost, když ti dáme pár facek?"

"Ano," zavyl medvěd a poťouchlí zajíci vyskočili a každý mu vlepil jednu za ucho. To už se dobrák medvěd neudržel a zařval:

"A teď si odpovím na pár otázek já sám! Nejsou ti ušouni moc oprsklí? Ano! Nejsou snad přesvědčeni, že jim to projde? Ano! Ale to se náremně pletou, ře? Ano!"

A medvěd se rozmáchl a jednomu zajíci forhendem, druhému bekendem uštědřil takovou medvědí pumelici, že se dostali do Guinessovy knihy za rekordní v kategorii neopeřených.

Naučení: Nejlepší odpověď je ano, zvlášť když k tomu přidáš pořádnou pumelici.

Posledni komentare
28.10.2008 02:46:44: Tak toto ma riadne pobavilo a koľko takých nesmelých pobehuje po svete... a takých "ochechuuuuuuuuuu...

 

 

 

 

Mladý ochechulák se zamiloval do krásné ochechule, ale byl tak nesmělý, že se neodvážil požádat ji o ploutev, ba dokonce ani dostaveníčko.

"Je to ňouma,"ohrnula nos ochechule, "s tím bych si v životě nic neužila." A vrhla se po hlavě do společenského hemžení, nevynechala žádný mejdan ani bál, šla z náruče do náruče a nakonec řekla ano zazobanému nápadníkovi a měla s ním kupu dětí.

Nesmělý ochechulák zůstal starým mládencem, a terpve když jeho milovaná ovdověla, odhodlal se k milostnému vyznání. Jak byl šťasten, že jeho dávná láska opětuje jeho city!

"Miláčku," mumlal dojatě, "tvoje ano, to je odměna za mou celoživotní věrnost..."

"Ach ne," řekla ochechule v návalu upřímnosti, "to je trest za tvou nesmělost, hlupáčku. Tenkrát sis mohl užívat s mladičkou fešandou, teď budeš mít na krku starou ochechuli!"

Naučení pro pesimisty:

Vášně hasnou? Prosím vás - lepší vlažno nežli mráz!

 

 

 

 

 

Myšák se oženil s myší.

"Miláčku," zvolal vášnivě novomanžel, "milujme se a množme se! To bude ráj, až bude svět plný myší!"¨

Zaslechla ho kočka, číhající před myší dírou, a souhlasně mňoukla: "Ano, svět plný myší, to bude ráj. Ale hlavně aby v něm nebylo moc koček!"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Potkal potkan potkana - zrovna jako v té písničce. Jeden byl starý veterán, vládce podzemní říše, druhý byl mladý, nezkušený, plný elánu.

"Vůdce," spustil ten mladší, "vyhlašme válku lidem! Žijí si v přepychových palácích, zatímco my živoříme v kanálech! Porazíme je! Vyhubíme je! Svět patří nám!"

"Chlapče," zatahal se za vousky potkaní vládce, "tvá bojechtivost je chvályhodná, ale přemýšlej! Kdybychom lidi vyhubili, kdo by nás živil? Ještě bychom se nakonec museli živit prací! Dej pokoj s válkou, všechno zůstane tak, jak je!"

A tak to taky zůstalo, protože potkani nejsou žádní hlupáci a práci raději přenechávají lidem. Však se máme co ohánět, když máme uživit sebe i potkany.

 

1  
2  
3