Decoupage a ostatní

bižu materiál

 

bižu materiál

 

materiál na bižu

 

 

e-shop,nápady,techniky

 

 

E- obchod

 

 

Internetový krámek pro kreativnítvoření

 

Výtvarné potřeby Kajka

 

DecuArt - australské papíry pro výtvarnou činnost

 

Vytvoř si svůj vlastní sen. Návody a popisy technik

 

 

Dílna a obchod výtvarné činnosti

 

 

Nechcete se v dnešním světě zbláznit? Začněte tvořit

 

vše pro tvoření

 

Nápady k tvoření

 

SVĚT RUČNÍCH PRACÍ

RSS

Věčný strom

 

Před mnoha dávnými lety rostl v lese jeden malý stromeček. A jak rostl do výše a sílil, tak si začal všímat, že se mu vysoko nad hlavou klene nekonečno oblohy. Sledoval, jak se po nebi honí bílé mraky, které se vydaly na dalekou pouť. A pozoroval také, jak nad ním krouží ptáci.

Obloha, mraky a ptáci v letu - ti všichni jako by vyprávěli o věčné zemi. Čím více stromek rostl, tím více vnímal tyto věčné věci - a tím více toužil sám žít navěky.

Jednoho dne šel kolem něj náhodou lesník. Byl to laskavý člověk a nějak vycítil, že ten malý stromeček není zcela šťastný. "Co ti je, stromečku?" zeptal se. "Co tě trápí na duši?"

Stromeček váhal, avšak nakonec se lesníkovi svěřil se silnou touhou, kterou ukrýval hluboko v nitru. "Když já bych tak strašně rád žil věčně!"

"Třeba budeš," odpověděl mu na to lesník. "Třeba budeš žít věčně!"

Uplynul nějaký čas a lesník šel opět okolo stromku, nyní vzrostlého a silného.

"Chceš ještě pořád žít věčně?" zeptal se ho.

"Ach ano, ano!" zvolala stromek nadšeně.

"Myslím, že bych ti mohl to přání splnit. Ale nejdřív mi  musíš dovolit, abych tě podťal."

Stromeček se zděsil. "Vždyť já chtěl žít navěky! A ty mi teď říkáš, že mne hodláš zabít?"

"Já vím," připouštěl lesník. "Zní to šíleně. Slibuju ti ale, že se tvé tajné přání splní, pokud mi budeš důvěřovat."

Strom o tom dlouho a důkladně přemýšlel a nakonec souhlasil. Lesník se dostavil ke stromu s naostřenou sekyrou. Strom se skácel k zemi. Prýštila z něho životní míza a vsakovala se do lesní půdy. Měkké dřevo stromku rozřezali na kousky. A ty ohoblovali, vytvarovali a namořili vrstvami laku, pod kterými se dřevo dusilo. Strom v hrůze němě křičel, avšak cesta zpátky nevedla. Poddal se tedy rukám muže, který vyráběl housle. Veškeré sny o nesmrtelnosti se rozplynuly v bolestné mlze.

Housle ležely po mnoho let ladem. Někdy si strom, který v nich byl skrytý, vybavoval lepší dny, kdy rostl v lese. Jak chybný krok to byl, že se poddal sekyře lesníkově. Jak mohl být tak prostoduchý a uvěřit, že mu něco podobného zajistí věčný život?

Přesto nadešel očekávaný den - ten pravý a přesný okamžik -, kdy housle zdvihly z pouzdra milující ruce a polaskaly je. Housle zadržely nevěřícně dech. Rozechvěly se, když je něžně polaskal smyčec. A to chvění se proměnilo v průzračný zvuk, který v houslích vyvolal vzpomínku na to, jak kdysi v listoví ševelil vítr, jak se mraky hnaly po obloze cestou na věčnost, jak ptáci kroužili nad korunami stromů a kreslili na modré obloze nekonečné kruhy věčnosti.

Průzračný zvuk. Průzračný tón. Hudba Věčnosti.

"Mé dřevo se proměnilo v hudnu!" žasl v hloubi duše strom. "Lesník mi nelhal!"

A tato hdba se pak nesla od jednoho naslouchajícího srdce k druhému, po celé věky. A potom, když se nakonec všechna naslouchající srdce vydala zpět na cestu domů, i ta hudba proplula bránou věčnosti - a za ní se malý stromeček stal Věčným stromem.

Margaret Silfová 

Posledni komentare
31.10.2007 00:35:39: Nádherné příběhy