Decoupage a ostatní

bižu materiál

 

bižu materiál

 

materiál na bižu

 

 

e-shop,nápady,techniky

 

 

E- obchod

 

 

Internetový krámek pro kreativnítvoření

 

Výtvarné potřeby Kajka

 

DecuArt - australské papíry pro výtvarnou činnost

 

Vytvoř si svůj vlastní sen. Návody a popisy technik

 

 

Dílna a obchod výtvarné činnosti

 

 

Nechcete se v dnešním světě zbláznit? Začněte tvořit

 

vše pro tvoření

 

Nápady k tvoření

 

SVĚT RUČNÍCH PRACÍ

RSS

*BAJKY*

 

O oslíkovi, který chtěl výt s vlky

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"Život je tvrdý," říkali oslíkovi rodiče. "Buď budeš výt s vlky, anebo bečet s ovcemi!"

"A to já radši budu výt s vlky," předsevzal si oslík. "Kdybych bečel s ovcemi, ještě by mě vlci sežrali!"

A tak se oslík připojil k vlčí smečce, ale vytí mu popravdě řečeno vůbec nešlo.

"Tohle že je vytí?" vrčeli na něj vlci. "Vždyť ty hýkáš! A tím strašidelným povykem zaplašíš všecku zvěř a my pojdeme hlady! Ale my tě tomu odpornému hýkání odnaučíme!"

A vlci ubohého oslíka odnaučovali hýkání tak dlouho, až z něho zbyly jen kosti a oháňka, přestože dělal co mohl, aby nemusel bečet s ovcemi.

 

 

 

 

 

 

KRABIČKA ZÁPALEK

Musí vám zapalovat hlavička, jinak jste k ničemu!

 

 

 

 

 

STŮL

Já bych se rád proběhl, ale od věčného stání mi zdřevěněly nohy.

 

 

 

 

 

PAŘEZ

Já že jsem k nepotřebě? A na čem by si, prosím, odpočinuli dřevorubci, houbaři a krásné turistky?

 

 

 

 

NÁRAMKOVÉ HODINKY

Tamhlety hodiny na věži, to je moje maminka!

 

 

 

 

LÁHEV RUMU

Panečku, já dokážu člověka vypít až do dna!

 

 

 

 

TELEFONNÍ SLUCHÁTKO

V mušlích šumí jen moře, ale ve mně praská celý vesmír!

 

 

 

 

DLAŽEBNÍ KOSTKA

Trávník? Záhony? Zahrada?

Vydláždit je - teprve pak bude na světě pořádek!

 

 

 

 

SNĚHULÁK 

Hurá mrzne! Ať žije nová doba ledová!

 

 

 

           

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

O Georgi Orwellovi

vyprávěná na dobrou noc malým selátkům na Farmě zvířat

Byl jednou jeden spisovatel, jmenoval se Orwell, a ten měl rád prasátka, ale ne živá, jenom ta zabitá.

Jezdíval na zabijačky na farmu pana Jonese a pochutnával si tam na polívce prdelačce, na jitrničkách a jelítkách, na tlačence a na ovárku s křenem. Jednou se přežral tak, že skučel bolestí a pan doktor mu musel vyoperovat žlučník. A když už neměl žlučník, vrazila se mu všechna žluč do hlavy a on sepsal tuze ošklivou pohádku o prasátkách.

Inu udělal to ze vzteku, že už nemůže debužírovat.

Ale pomlouvat prasátka není pěkné, proto ho náš velký prasečí bůh Napoleon potrestal.

A víte jak?

Tomu zlému Orwelovi se každou noc zdá, že je prasátko a přijde k němu řezník a nadělá z něj ovárek a prdelačku a jitrnice a jelítka a tlačenku! Dobře mu tak, rošťákovi, a teď už spěte, milá selátka, dobrou noc!

 

 

 

 

 

 

 

Nohy zaškobrtly na nerovném chodníku a daly se do hádky.

"Jsi na všecko levá," obořila se pravá noha na levou, "a děláš samé levárny!"

"Kuš, ségro," bránila se levá. "Ty tvoje věčné komplexy! Levá je zkrátka důležitější, s tím se smiř! Pochoduje se levá, levá, levá..."

"Ale z postele se vstává pravou! Rýsuje se podle pravítka a píše se podle pravopisu! Kdyby se psalo podle levopisu, to by to vypadalo!"

"Ale králem zvířat je lev, žádný prav!"

"Nech si ty svoje levity! Kdo vítězí? Pravda! A co ti říká právo, pravidla, opravy...?"

"Nezapomeň na popravy! Zatímco taková poleva je velice užitečná věc. A vůbec, nebýt mne, neuplatnila by ses ani jako noha od šifonéru!"

"A to mi říkáš ty, kterou si všichni pletou s protézou?! Samozřejmě jsem důležitější já!"

"Já!"

"Já!"

Když se nohy začaly zlostně okopávat, okřikla je hlava:

"Nejdůležitější, dámy, je to, co je mezi vámi!"

 

      

 

 

 

O čmelákovi, který ignoroval fyzikální zákony

Čmelák létal z květu na květ a broukal si veselou písničku.

"Poslyš, ty bručoune," křikl na něj hlemýžď,"jak to lítáš? Při nepatrné ploše tvých křídel, běžné hustotě vzduchu a standartní gravitaci je vyloučeno, aby ses udržel v povětří! Vždyť ty ignoruješ fyzikální zákony! Zřítíš se! Zlámeš si vaz! Neblázni a choď pěšky, to je bezpečnější!"

"Cože?" broukl čmelák. "Nerozumím tomu ani za mák. Já mám raději muziku než fyziku. Strč si ty hloupé teorie za klobouk, já se jdu proletět!"

A čmelák udělal frrr a předvedl lopink, vývrtku a další akrobatické kousky, a kdo ho viděl, musel uznat, že létá skvěle, přestože je vyloučeno, aby létal.

Naučení pro milovníky teorií: Hloupé teorie patří do smetí - komu dal bůh křídla, ať se proletí!

 

 

 

 

 

Bůh stvořil člověka a zálibně si ho prohlížel. Vtom se objevil ďábel, odkašlal si a pochvalně pronesl:

"Roztomilý majstrštyk, Hospodine. Ale něco tomu přece jenom chybí. Bloumá od ničeho k ničemu, nic ho nenadchne, nic ho nevzruší...Probuď v člověku touhu, pak bude dokonalý!"

"Ano, touhu," zaradoval se Bůh, "aby mohl toužit po kráse, po lásce, po pravdě, po spravedlnosti..."

A Bůh v člověku probudil touhu.

"Bravo," zatleskal ďábel a v duchu si blahopřál. Dobře věděl, že touha je bezbřehá a že člověk bude toužit nejen po kráse, lásce, pravdě a spravedlnosti, ale i po slávě, po hříchu, po moci, po mamonu a po pomstě. Věděl, že od této chvíle už nemusí hnout ani prstem, neboť stejně jako ráj i spolehlivě fungující peklo si stvoří lidé sami.

 

 

 

 

 

 

Medvídek Pú si vyšel na procházku a potkal buvola.

"Dobrý den, buvole," zdvořila pozdravil Pú a hned se představil: "Já jsem medvídek Pú."

"Búúú," zabučel buvol a uhryzl si chumáč trávy.

"Slavný medvídek Pú," nedal se odradit medvídek. "Neodolatelný hrdina knihy Medvídek Pú!"

"Búúú," zabučel buvol a přežvykoval.

"Pú," opakoval trpělivě medvídek. "Púúú jako půůůvodní, půůůsobivý, půůůvabný..."

"Búúú," trval na svém buvol a dál se pásl.

Teď už se medvídek maličko dohřál.

"Ty zlomyslný a zatvrzelý buvole, abys věděl, já se postarám, aby ses nedostal do žádné pohádky!"

A tak se také stalo. Pan spisovatel Milne buvola z knížky vyškrtl, a zatímco Pú se proslavil po celém světě, zlomyslný a zatvrzelý buvol byl právem zapomenut.

Pamatujte si, děti - až potkáte medvídka Pú, buďte zdvořilí, vy holomci!

 

Posledni komentare
01.10.2008 16:38:27: hm

 

 

 

Pejsek a kočička si jednoho dne řekli:

"Měli bychom si konečně přečíst, co o nás ten pan Čapek vlastně napsal." A tak četli a četli, až vyprávění O pejskovi a kočičce dočetli.

"Napsal to opravdu moc pěkně," pochvaloval si pejsek.

"Až moc," řekla kočička. "Ale celou pravdu nenapsal. To by musel napsat i o tom, jak na mě vrčíš, když se pozdě v noci vrátíš z té vaší pánské jízdy!"

"A že mě pomlouváš u všech koček," vyhrkl pejsek, "že se nerad myju a smrdím!"

"A že ty máš zlozvyk kouřit v posteli a každou chvilku propálíš peřinu!"

"A že ty jsi hádavá jako tvoje máti!"

Oba se urazili a teprve za hodnou chvíli kočička řekla:

"Víš, pejsku, ono je lepší, že o nás pan Čapek napsal jen to lepší. On věděl, že to hezké je důležitější. Kdyby o nás napsal celou pravdu, dávali bychom dětem špatný příklad."

"Ty jsi ta nejlepší a nejmoudřejší kočička na celém světě," pochválil ji pejsek, dal jí pusu a šel do hospody na pravidelnou pánskou jízdu. Ale to my dětem neprozradíme, protože špatných příkladů mají beztak všude dost.

 

 

 

 

 

Medvěd zavedl v lese nový pořádek. Koho potkal, tomu poručil: "Buď mi políbíš zadek, nebo ti rozbiju hubu!"

Co měla zvířata dělat? Při každém setkání líbala medvědovi zadek a říkala si: "Pořád lepší než si nechat rozbít ciferník!"

Až jednou potkal medvěd chřestýše a houkl na něj: "No co,co,co,ty tintítko? Pro tebe to neplatí?!"

"Abyssssss nelitoval," sykl had a zaťal mu do zadku své jedovaté zuby. To se ví, medvěd za chvíli natáhl brka a bylo po něm.

Inu, máš-li diktátorské spády, k poddaným se neotáčej zády!

 

 

 

 Knihy v knihovně se pustily do učeného sporu.

„Nejdůležitější je umět všechno pojmenovat,“ pravila encyklopedie. „Jako já.“

„Nejdůležitější je poznat minulost,“ dal se slyšet historický spis, „abychom se z ní mohli poučit.“

„Nejdůležitější jsou velké myšlenky,“ ozval se filozofický traktát. „Velké myšlenky pohánějí svět!“

„Svět pohání láska,“ namítla knížka milostné lyriky, „a já jsem plná lásky!“

„Nejdůležitější je pevná víra,“ pronesla přísně modlitební knížka. „Jenom ten, kdo věří, bude spasen!“

„Jen se tak nenaparujte, laureáti,“ usmál se slabikář. „Kde byste byli nebýt mne?!“

 

1  
2  
3