Decoupage a ostatní

bižu materiál

 

bižu materiál

 

materiál na bižu

 

 

e-shop,nápady,techniky

 

 

E- obchod

 

 

Internetový krámek pro kreativnítvoření

 

Výtvarné potřeby Kajka

 

DecuArt - australské papíry pro výtvarnou činnost

 

Vytvoř si svůj vlastní sen. Návody a popisy technik

 

 

Dílna a obchod výtvarné činnosti

 

 

Nechcete se v dnešním světě zbláznit? Začněte tvořit

 

vše pro tvoření

 

Nápady k tvoření

 

SVĚT RUČNÍCH PRACÍ

RSS

*BAJKY*

 

 

 

Panečku, ten brouk Pytlík je kujón a vykuk! Tak dlouho vyprávěl, jak to chodí všude ve světě, až se brouci rozhodli, že si zvolí krále brouků.

„Ať je králem Ferda!“ navrhl mravenec Nožička. „Ten je ze všech nejšikovnější, všechno spraví, všechno postaví, všechno přinese…“

„Fer-da! Fer-da!“ začal skandovat sbor mravenců.

„Ano, přátelé,“ ujal se slova brouk Pytlík. „Ferda je ze všech nejšikovnější. Ferda Mravenec, práce všeho druhu, to je značka nejvyšší kvality. Zlatý ručičky! Ale ptám se:Máte za něj náhradu? Až bude Ferda zaneprázdněn královskými povinnostmi, kdo za něj všechno spraví, všechno postaví, všechno přinese? Hlemýžď? Potemník? Splešťule blátivá? Já říkám – nikdo! Mně můžete věřit, protože já všechno vím, všemu rozumím a každému poradím. Vždyť jsem se narodil v biografu v zábradlí!“

„Ale kdo má být králem, když ne Ferda?“ vypískl Kuřihlásek.

„Přece ten, kdo všechno ví, všemu rozumí a každému poradí!“ křikl Trumbelínek.

„Py-py-py-py…,“ozvalo se a všichni brouci se rozprchli v obavě, že se blíží slepice.

Ale byla to koktavá krtonožka, a tak se zase všichni seběhli a krtonožka dořekla co začala:

„Py-py-py-pytlík!“

A poněvadž nebyl navržen žádný protikandidát, byl za krále brouků jednomyslně zvolen brouk Pytlík. A Ferda hned složil slogan pro sbor mravenců:

          „Ať žije Pytlík, idol všech!

          Ať žije Pytlík, chlouba Čech!“

 

Komu čest, tomu čest. Pytlíkovi  i nám Čechům. My také všechno víme, všemu rozumíme a všem poradíme.

 

 

 

 

Na kraji parku stál zaparkovaný mercedes, v něm seděl pan Vrána a v rukou držel kufřík plný akcií mlékárny proslulé znamenitým tuzemským sýrem, lidově zvaným smraďoch.

Přifrčel jaguár a z něho křepce vyskočil pan Liška s kufříkem plným bankovek.

Pánové si bleskurychle vyměnili kufříky a spokojeně odjeli.

Spokojenost však žádnému z nich dlouho nevydržela, neboť se ukázalo, že akcie i bankovky jsou falešné.

Místo naučení dodejme, že mlékárnu nakonec za pár babek koupil velkopodnikatel Hektor Kořenný a za deset párů babek ji střelil singapurským tygrům, kteří zrušili výrobu sýra a místo něj začali vyrábět chechtavé pytlíky.

A to je dobrá zpráva, protože smíchu, holenkové, máme všichni zapotřebí.

 

 

 

 

Pes a osel putovali pouští. Pes už měl z vedra jazyk na vestě a tak se uchýlil do oslího stínu. Osel si toho brzy všiml a hněvivě hýkl:

„Vypadni, to je můj stín! Ale když mi dáš zlaťák, tak já ti ho prodám.“

Co měl pes dělat? Raději dal zlaťák, než by riskoval úpal.

Bok po boku došli na rozcestí. Jedna cesta vedla k Damašku, druhá k Bagdádu.

„Kam vlastně putuješ?“ štěkl pes.

„Do Damašku, ¨“ odpověděl osel.

„Ale já jdu do Bagdádu!“ zavyl pes. „Jak to bude se stínem?“

„Stín je tvůj,“ řekl osel, „nalož s ním, jak chceš. Klidně si ho vezmi do Bagdádu.“

A osel zamířil k Damašku, věrně provázen svým stínem.

Inu, jdeš-li do Bagdádu, kup si raději flašku než stín toho, kdo jde do Damašku!

 

 

 

 

Jsem tak malá a bezbranná“, řekla si myš, „musím si najít silného přítele!“ A tak se skamrádila s kočkou. Ale přiběhl pes a kočku zahnal.

„Pes je silnější,“ řekla si myš a skamarádila se s ním. Ale objevil se medvěd a psa zahnal.

„Medvěd je silnější,“ řekla si myš a skamarádila se s ním. Ale objevil se lev a medvěda zahnal.

„Lev je silnější,“ řekla si myš a skamarádila se s ním. Ale v tom se ozvala rána z pušky a lev vzal do zaječích.

„Lovec je silnější,“ řekla si myš a skamarádila se s lovcem. Ten si ji dal do kapsy a vzal ji sebou domů. Když došli k chýši, vyšla ven lovcova žena.

„Dej sem úlovek,“ křikla na lovce. „A teď běž a přines vodu a dříví, ať se můžu dát do vaření!“ Hoď sebou, lenochu!“

A lovec ji poslechl.

„Žena je nejsilnější,“ řekla si myš, „nebojí se ani lovce s puškou. Musím se s ní skamarádit!“ Vyskočila z lovcovy kapsy a běžela k ženě, ale ta vylezla na stůl a ječela:“Pomoc, myš!“

„Tak vida,“ řekla si myš, „nakonec jsem nejsilnější já!“ A vrátila se spokojeně domů.

 

 

 

 

 

O cvrčkovi, který se proslavil

 

Cvrček od jara do podzimu chodil krajem a koncertoval. Každému vyhověl, každému zahrál tu jeho. Cvrčkovy písničky všechny potěšily a rozveselily a hned jim šla práce líp od ruky. Ale nastala zima a cvrček musel jít po žebrotě, protože neměl co do kusadel. A všude před ním zabouchli dveře a řekli mu:

„My jsme dřeli od jara do podzimu, abychom měli zásoby na zimu, ale ty sis jen prozpěvoval a veselil ses! Kdepak přiložit ruku k dílu! Kdo nepracuje ať nejí!“

Marně se cvrček bránil, že hrál pro ně, aby jim zpříjemnil dny plné dřiny.

„No a?“ okřikli ho. „Muziky se nenajíme, žebrotu nepodporujeme!“

A tak se cvrček našňupnul, sbalil si fidlátka a odstěhoval se do města, kde udělal kariéru a stal se světoznámým koncertním umělcem.

Jeho krajané, kteří brzy přišli na to, že život bez muziky je pěkná otrava, si teď za drahé peníze kupují cvrčkovy hity na deskách a kazetách, říkají o něm „náš cvrčíček“ a všude, kam zavítají, se chlubí geniálním rodákem, který svým uměním proslavil jejich rodný kout, kde v lásce a svornosti žije srdečný a pohostinný hmyz, hrdý na svého geniálního krajana, který svým uměním proslavil jejich rodný kout, kde v lásce a svornost, atd. atd. A cvrček? Všem mladým umělcům, kteří chtějí doma dojít uznání, přátelsky radí:

„Ať jsi savec, pták, či hmyz, sbal si fidlátka a zmiz!“

 

O kohoutkovi a slepičce

 

Všichni víme, jak to bylo. Kohoutek našel zrníčko, a protože se, lakomec lakomá, nechtěl podělit se slepičkou, spolkl ho sám. Ale zrníčko mu v hrdle zaskočilo a kohoutek se začal dusit. Ležel tam na dvoře s nožkama nahoře, dobračka slepička měla strach, že umře. A protože nebyla lakomá, skočila do špajzu pro poslední pivo a dala kohoutkovi napít. Kohoutek se otřepal, postavil se na nohy a zakokrhal:

“Děkan, slepičko. To pivo první pomoci mi zachránilo život, ale zasloužíš pokárání, protože jsi zkazila celou pohádku! Měla jsi přece běžet ke studánce a poprosit o vodu… a tak dál, vždyť víš!“

„Túdle,“ načepýřila se slepička.“To známe! Já budu lítat jako Alík od čerta k ďáblu a škemrat u všech těch vyděračů! A přitom budu trnout strachy, že mně tu zatím natáhneš brka! A vůbec, už jsi dost starej na to, abys věděl, že život není žádná pohádka!“

Spíš horor nežli pohádka, chtělo by se dodat. Ale takovou lacinou pointu si odpustíme a dodáme: Ať už je život hořký nebo zkyslý, sláva všem slepičkám, kterým to bystře myslí!

 

 

který toužil létat

Slon spatřil na obloze deltaplán a probudilo se v něm nadšení pro létání.

„Co bych za to dal,“ tesknil, kudy chodil, „kdybych se aspoň jednou v životě mohl proletět na rogalu!“

„Jak jsi starý, tak jsi hloupý!“ peskovala ho slonice. „My těžkotonážníci nejsme stvořeni k létání! Nezkoušej to, nebo se zabiješ!“

Ale slon si svou vášeň nedal vymluvit. Vypravil se na kopec, odkud startovali letci, v nestřežené chvíli se zmocnil deltaplánu, rozběhl se a skočil do prázdna. Zřítil se rovnou dolů a zlámal si vaz. A to jen proto, že nevěděl, co víme my: Ať děláš, co děláš, manželka má vždycky pravdu.

 

 

1  
2  
3